V září jsem si optimisticky myslela, že to prostě letos dám, vše bude úchvatné, precizní, načančané, připravené, no dokonalé, proč si to neříct na rovinu. Na začátku prosince lehká panika, kupuji ebook na motivy zvládnutých Vánoc, kamarádka mi posílá její vyzkoušený "fahrplan".
 |
| Letos s velkou pomocnicí vlastní výroby |
Během prosince jsem si všichni prošli nějakou nemocí, děti stále unudlané a na téměř partyzánsky odložené do školy a školky. Poslední týden přichází poslední a největší rána, teta Káťa, která chodí každé úterý do zcela rozloženého obydlí uklízet, nedorazí.
Ve čtvrtek, v můj poslední pracovní den v roce 2017, stačí už jen odvést dítě na dvě hodinky do vánočních skauta a vše stihnu v pátek. Vánoční dárky kupuji 22.11. na Harfě, což je mimochodem skvělé obchodní centrum, dva dny před Štědrým dnem tam bylo téměř prázdno, takže doporučuji. Páteční plány se v minutě hroutí, volá mi nenápadně má nejlepší kamarádka Věrka, která čeká své čtvrté dítě v lednu, že co prý dělám v pátek a tak. Takže v pátek hlídám své jedno a Věrky tři děti, zatímco mě hřeje u srdce, že jsem Věrce dopřála zřejmě na dlouho poslední návštěvu kadeřnice v centru Prahy, slušelo jí to. Panikařím, manžel přichází v pátek po několika lehce hysterických telefonátech po deváté večerní.
Měla jsem pocit, že dárky jsem letos i přes nedobrou přípravu docela zvládla, žádné blbosti dětem, dostanou skutečný keyboard, lyže, brusle už mají celý prosinec a nějaké drobnosti, ani lego, tak jsem byla pyšná na sebe. Po sdělení výčtu dárků pro naši drobotinu začíná lehce panikařit Richard, klasika, že to nejsou dárky pro děti a že budou zklamané, jdu tedy hledat dopisy Ježíškovi, rozlepujeme a rozhodujeme se, jaký "nesmysl" splníme. Starší syn nám tedy moc nepomáhá, když si přeje plastový vysavač, dětskou sadu na uklízení atp. Andy nezklamala, poník, přebalovací pult pro miminko, sadu na lakování nehtů, puzzle Doktorka Plyšáková atd. Tak nějak jsem si myslela, že můj tvrdě pracujíc manžel nechá Vánoce na poslední chvíli a v sobotu v plné polní vyráží na lov, dala jsem mu tři hodiny, vrací se po sedmi s poníkem a dalšími úlovky. V sobotu večer, potom co děti konečně usnuly ve 23 hodin, jdeme na balení dárků, ve dvě ráno po důkladném úklidu usínáme.
Děti polední klid, rodiče káva a ve čtyři vyrážíme k manželovým rodičům na večeři. Byli jsme několikrát důsledně žádání, ať dorazíme včas. No my tam byli :-). Všichni se probouzeli z odpočinku a mohlo začít rodeo. Čtyři děti ve věku 1, 3, 4 a 6 lítaly sem tam, stromeček se občas zakymácel, napětí stoupalo, v půl sedmé ještě nebyl kapr obalený, takže lehký skluz byl nabrán, ale dílo se podařilo a obr stůl byl připraven.
Jak velí tradice, nesmí se vstávat od štědrovečerního stolu, což mě každý rok nesmírně stresuje, takže nočník a spoustu jiných záložník věcí byly na dosah ruky. No nebudu to natahovat, do nočníku spadla jediná lžička nejmenšího člena, záhadně zmizelo několik připravených příborů, takže se hojně půjčovalo a ta naše Aďa samozřejmě potřebovala čůrat, takže seděla na židli na nočníku při večeři. Vlastně to byl úžasný zážitek, který jako rejžákem odstranil ten klasický vánoční patos, žádný tchánův proslov, jen smích dětí, nikdo nebrečel.
Dárky děti rozcupovaly během lehké hodinky, trochu si pohrály a vyrazili jsme na venkovní zpívání, což byl nečekaný plán, takže oblečení byla silná improvizace a náš šestiletý Téda vyrazil v mikině své tříleté sestřenice.
Co je nejdůležitější.....i přes velikou nejistotu jsme to ZASE zvládli, i když ta panika, že jednou budu muset vařit sama je obrovská, uff.
Jedno velké ALE tyto Vánoce měly, byly to první Vánoce bez mé mamky, od února žiju vlastně v úplně jiném světě než předchozích 35 let a bohužel to není sen, tak maminko, i Tobě, tam nahoru. Navždy s láskou. Di
Dita
