pondělí 21. listopadu 2016

Aďa tříletá


Jako každý rok, jako každé narozeniny, vždycky plánuji něco velkého, obrovského, vysněného..........a dopadne to samozřejmě tradičně, na poslední chvíli a tentokrát ještě po třech týdnech nemocí v rodině. 

Dětičky pochytaly ve školce, co se dalo, antibiotika, nemoc ruce, nohy, ústa, kterou chytil i náš tatínek (a také tchýně a neteřinka) a užíval si týden homeoffice, protože podle jeho slov, vypadal jako zombie. 

Aďa měla narozky 7.11., ale protože to bylo pondělí, přesunuli jsme to maličko na neděli. V sobotu navečer jedna blesková návštěva jednoho obchoďáku na jednom konci Prahy, ráno v neděli ještě bleskovější akce v dalším, tentokrát s vyzvednutím dortu, který se trochu v autě sesunul ke straně, to je ale fuk, naše děti stejně dorty nejí a s vidinou toho mého kousku jsem se nemohla dočkat, neboť život bez cukru je těžký, tak když už byla příležitost :-). Přiřítila jsem se domů, že jdeme rychle popřát, zabalit ty obří dárky a bude dort a kafe, děti si budou hrát a bude chvíli klid.

To by si manžel nesměl vymyslet, že to musíme prostě sehrát, nástup, narozeninová písnička, piáno a dort si prý nesmím vzít. Takže tisknu noty, trénujeme slova, prstoklad, brácha připraven v policejním, policejní tričko peru každý den a ještě policejní ponožky s pejskem........

Bylo to krásné, dopadlo to, Aďa má tři roky, my jsme šťastni, že ji máme, protože je taaaak sladká, jsem vděčná za to, že mám dceru i syna, je to pestré, někdy až moc. Vše nejlepší Adinko. Máma.


první foto

s bráchou



Aďa roček



princezna




naše slavné noty, připevněné narychlo washi páskou


kočárek musí být, máme už třetí, ale první pro naši dceru :-), první dva dostal brácha ke druhým a třetí narozeninám (děsně si je přál :-)


Blíží se další výzva, tentokrát ten adventní kalendář pro děti prostě dám, to je jasné.

Dit